Jen chvilku nebýt součástí konverzace!
Pokouším se dodělat jakousi prezentaci. Sedím omylem ve Starbucks v Palladiu. Nejsem to schopen dopsat. Jsem totiž v obklíčení konverzací minimálně tří druhů. A psaní - jak známo - není konverzace (agency), ale pokus o rekonstrukci (structure). Jaké konverzace tady brání psavému usebrání? Předevšim konverzace v doslovném smyslu slova - lidé kolem stolků, tady a teď, povídají si o všem možném. Potom konverzace, které tady jsou jen zčásti a často se překrývají s prvním druhem: zrovna támhle pán schovává při esemeskování telefon pod stůl, aby jeho partnerka neviděla, že tady není. (Stejně to vidí - jde jen o jakousi konvenci, která má rituálně otupit ostří tohoto negentlemanského chování.) A potom je tu konverzace "zbožová", která tvoří tapetu pro předchozí dvě. Zajímavý je na ní právě tento statut "tapety": lidé jakoby nepřicházeli nakupovat a konzumovat, ale spočinout v jakési ochranné zóně, v zóně boží milosti. Nakonec slovníková definice "Palladia"