HRVNK on BRNDS and THNGS

Šapiro měl dobrý rok, a tak se rozhodl, že pojede lodí na dovolenou do Francie. První večer byl uveden do jídelny a zjistil, že bude u stolu večeřet s elegantné oblečeným Francouzem. Ten se postavil, mírně se uklonil a pronesl: "Bon apetit!" Šapiro odpověděl: "Šapiro". Po několika dnech steward, který je obsluhoval u stolu, upozornil Šapira, že bon apetit znamená francouzsky dobrou chuť. "Á, rozumím," odpověděl Šapiro. Ten večer přišel Šapiro jako obvykle do jídelny a než Francouz stačil cokoliv udělat, Šapiro se mírně uklonil a řekl: "Bon apetit!" Francouz odpověděl: "Šapiro!" (Volně podle Rabi Nilton Bonder, Jidiše Kop) Podobně jako Šapiro v této židovské anekdotě, i my občas v životě narazíme na hranice svých znalostí a špatně přečteme kontext. Obvykle si však neuvědomujeme, že naše špatné čtení kontextu vytváří kontext nový, že svět se na základě našich špatných předpokladů změnil a přizpůsobil se nám. Často se s tím

Marty Neumeier tvrdí, že značka je “něčí osobní pocit” (“...it’s a PERSON’s gut feeling.” Caps M. N.) Jistě, postoj, který si ke značce vytváříme předpokládá nějaké její “pocitové zpracování” (a to v první řadě). Avšak přesvědčení, že značka není nic než metabolická změna fyzikálněchemické povahy, která se šíří po nervovém či svalovém vláknu , vede v marketingu k současné praxi, které říkejme feelosofie . Feelosofický přístup absolutizuje roli individuálních pocitů - a to nejen ve vnímání značky spotřebiteli, ale i v jejím plánování a řízení u marketingových profesionálů . Navíc, feelosofie není žádná vědomá marketingová cesta či škola, ale improvizace, kterou marketéři často nastavují nedostatek znalostí a teoretické erudice. V marketingu jde nakonec přece o to prodávat víc věcí více lidem častěji a za více peněz (viz např Sergio Zyman ). Jednoduché jak facka. Protipólem feelosofické epidemie je tzv. performatitída - nemoc, která dnes rovněž postihuje velký počet marketingových p