Opět Grant McCracken je tím vyvolávačem duchů, který mě dokázal probudit s post-zimní blogovací letargie svým příspěvkem o tom, jak široké je dnes pole pro tvorbu našich osobních identit. Aspektem, kterým se McCracken v příspěvku nezabývá, jsou zjevné důsledky této šíře pro náš "work-life". Priority si definujeme sami, jsme si sami projektovými manažery i "kvalitáři", dodavateli i odběrateli. Jak najít v tomto produktivním zmatku koordináty pevného bodu? A je to vůbec potřeba?
Toto pozdně free-agentovské blues zkombinujte s faktem, že žijeme v outsourcovaném světě, kde udržet cokoliv pohromadě centralizovanou silou je naprosto nemožné a máte z toho šedavý večer plný velkých pochyb o tom, co děláte a ještě větších obav z toho může přijít. Sorry, dnes je to smutné.
úterý, dubna 10, 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pomsta jazykových víl
A portrait of a fairy, by Sophie Gengembre Anderson (1869). Jazykové víly jsou velmi skromné. Materiálně si nenárokují téměř nic. Hlavu...

-
Metafora a metonymie , tyto dva hojně používané jazykové tropy, jsou blízké sestry. Zatímco metafora je přenesením významu jednoho slova...
-
Marty Neumeier tvrdí, že značka je “něčí osobní pocit” (“...it’s a PERSON’s gut feeling.” Caps M. N.) Jistě, postoj, který si ke značce v...
-
Původně vyšlo v příloze Víkend HN v únoru 2011 Aktuální podoba Sirény v logu Starbucks. Název “Starbucks” i přídomek “coffee” zmizely z lo...
Žádné komentáře:
Okomentovat