Zaměstnanci jako značkoví nemrtví

V jednom aktuálním personalistickém inzerátu hledajícím pracovníka na pozici manažera interní komunikace jsem si přečetl:

Náplň práce:
  • správa a aktualizace informací na firemním intranetu
  • psaní článků, korektury článků psaných ostatními kolegy
  • správa firemního foto-archivu, jeho rozšiřování
  • tvorba prezentací v PowerPointu
  • tvorba nových subportálů na intranetu po obsahové stránce
  • podíl na interní promotion a brand managementu
  • reporting Global Communications managerovi.
V tomto nevinném seznamu jsem zahlédl tvář zla. Zjevila se mi v něm současná praxe většiny firem, které si pod pojmem interní komunikace představují elektronické nástěnky a souvislý proud powerpointových prezentací ústící na obrazovky nebožáků připoutaných ke svým konzolám - podobně, jako dělníci za časů Bedřicha Engelse byli připoutaní prací ke svým tkalcovským stavům. Vždy znovu mě překvapí, když se setkám s anachronismem v podobě dokumentů s výčtem firemních hodnot, které jsou distribuovány ve firmách v přesvědčení, že bude tak zajištěna jednotná orchestrace firemního vyznání. 

Přitom je nasnadě, že k "buy-inu" firemní vize u zaměstnanců nikdy nedošlo a nedojde přečtením firemního katechismu - byť by byl iluminován sebelépe a třeba i elektronicky. Opomeňme fakt, že většina firem si neví rady se základními disciplínami korporátního desetiboje - mezi něž formulace vize nepochybně patří. Firemní vize má potom často hodnotu materiálu kovové tabulky, na které je v recepci korporace vystavena. Předpokládejme, že máme co do činění s osvíceným vedením, které se s vizí popralo se ctí a vznikl tak inspirativní dokument. Podobně jako ve škole, existence učební látky a učebních materiálů není samotným procesem učení, či dokonce ani jeho nejdůležitější částí. Tou je totiž proces učení, v jehož rámci dochází k internalizaci hodnot - k jejich osvojení. Hodnoty nelze přenést jako software nebo balenou vodu.

Opakem procesu učení uvnitř organizace je indoktrinace. Z popisu práce vedoucího oddělení interní komunikace, který jsem uvedl na začátku příspěvku, plyne, že inzerující firma hledá právě takového indoktrinátora, an bude "spravovat a aktualizovat informace na firemním intranetu", "rozšiřovat firemní fotoarchiv" a "tvořit prezentace v Power Pointu". Přinejmenším v oblasti služeb a v jakémkoliv B2B segmentu se má za to, že lidé jsou nejvýznamnějšími nositeli významu značky firmy či organizace. Jak se bude značce dařit, když z jejich nositelů uděláme jakési "nemrtvé otroky" vláčené mašinérií vnitrofiremní indoktrinace? A to popisuji ten lepší případ. V tom horším totiž nikdo články na firemním intranetu nečte a interní maily s powerpointovými přílohami všichni radši rovnou vyhazují do koše.

Jaká je alternativa vnitrofiremní indoktrinace? Možná to bude znít až příliš jednoduše, ale nejúčinnější alternativou je smysluplný proces učení, který vtáhne zaměstnance na osobní úrovni a spojí jejich vnitřní "motivační motor" s agendou společnosti. Pokud zaměstnanci v takovém procesu zahlédnou záblesky smyslu, klidně se obejdou bez powerpointu. Na závěr navrhuji jiné, podle mě lepší znění citovaného odstavce personalistického inzerátu:

Náplň práce:
  • identifikace smyslu firemní značky
  • návrh a správa vhodného učícího procesu, díky kterému si zaměstnanci osvojí hodnoty značky
  • výzkum motivací zaměstnanců - v úzké spolupráci s oddělením HR (a.k.a. "Human Resources", které navrhujeme přejmenovat na "Human Capital")
  • návrh a správa participativních programů, které pro zaměstnance vyjádří vizi značky i jinak než v penězích či postavení na trhu
  • přesvědčivá komunikace - ve výtahu, na chodbě, na ulici, v autě či kdekoliv jinde
  • aktivní vyhledávání a mazání powerpointových prezentací.

Posted via email from Garlic and sapphires in the mud

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Logika loga

Česká spořitelna: Metafora i metonymie českého bankovnictví

Kontext je king.