Nesecvičená doxologie

Pravidelné srpnové setkání Marketingového institutu se dnes uskutečnilo v DOXu, a to bylo první  nedorozumění. V průběhu večera následovala další - včetně samotného tématu večera:
Jak se mění trh? Co umí malá agentura a co velká? DOX se dlouhodobě potýká se svou profilací a byť je to v podstatě jediná instituce, která se v Holešovicích a přilehlém vesmíru dá nazvat galerií moderního umění, chce se "otvírat různorodosti". Spojení avizované debaty na "technické" téma velikosti agentur a positioningu galerie moderního umění nefunguje.

Mimořádný zájem publika (údajně kolem 150 platících účastníků) byl zřejmě vyvolán očekáváním jakéhosi battlu, kdy si zástupci reklamních Davidů a Goliášů přijdou dát vzájemně do držky. A byť Denisa Kasl-Kollmanová jako moderátorka večera dělala co umí, nestačilo to na rozptýlení rozpaků nad celým vyzněním debaty, ani na vyvolání žádné skutečné kontroverze. Pomiňme procedurální přešlapy v podobě pozdního začátku, "krátkého", asi 30 minutového úvodu Tomáše Pouchy, popletených jmen účastníků panelu a jejich agentur, nesmyslného rozsazení diskutujících do teamů "velkých" a "malých" (kdy se například zástupce Copy General ocitl vedle zástupců MARK/BBDO, Ogilvy nebo AMI). Co se opravdu nepovedlo bylo vytěžení panelu, který se v tomto složení neschází každý den, nepovedla se (zřejmě i z časových důvodů) interakce s publikem (Kdo byli ti lidi? Zadavatelé? Studenti? Kolemjdoucí? Ondřej Aust a kamarádi?), ani opravdový střet mezi skupinami agentur a například zadavateli.

Čekal jsem, že téma velikosti bude odrazovým můstkem k diskusi o současné podobě komunikační agentury, která by mohla mít budoucnost. Snad se cosi dělo po setkání v galerijní kavárně. Nebo?