Cvičení č. 2: De-expertizace
Po cvičení s televizí by mohla následovat de-expertizace. V českém prostředí, kde v mnoha oblastech souvisejících s marketingem, marketingovou komunikací či marketingovým výzkumem nedošlo ještě ani k "expertizaci", je to myšlenka ikonoklastická, ale potřebná. Proč?
Expertnost (češtináři prominou) lze nahlížet (nejméně) ze dvou protilehlých úhlů pohledu: jako kompetenci k něčemu či jako uzavřenost v něčem. Dovolím si hypotézu, že v post-komunistickém (ergo i českém a příp. i slovenském) prostředí převládá spíše druhý pohled (viz např. studii v edici Sociologického ústavu AV ČR Věda jako věc veřejná: vědní politiky a média). Předpokládejme přitom, že pojem "experta" se do značné míry kryje s pojmem "vědce". Expertnost v nepěkném vydání potom znamená uzavírání se do sebe, žárlivé střežení jakéhosi výlučného imprimatur, patentu na specializovaný rozum. Tato podoba expertnosti také úzce souvisí s odmítáním konfrontace se světem praxe. Nepředstavitelné pro takovouto expertnost je, že by zadáními přicházela odjinud než se samooplodňujícího podhoubí "vědy".
A nyní k marketingu: o kultivaci něčeho jako je "marketingová věda" nelze v našich podmínkách v podstatě vůbec mluvit. Provozuje se spíše marektingový kurz typu "culture and cookies" - v různých podobách a pod záštitou různých institucí. Zcela chybí interdisciplinarita: je zcela nepředstavitelné, že by se kdokoliv vážně zabýval marketingem (v nejširším smyslu slova)například ze sociologických, antropologických či psychologických pozic - nepočítaje kritická cvičení, jejichž cílem je "demaskování" marketingu jako "toho jiného" (v lepším případě) či jako nepěkného výhřezu postindustriální společnosti (v obvyklém případě).
De-expertizace je tedy změnou pozic: z pozice expertního sila do pozice hravé interdisciplinarity, která je vedená základním poznávacím hladem a ochotou nacházet myšlenkový software kdekoliv, kde v to lze doufat. De-expertizace mimo jiné předpokládá, že jsme nejdříve byli experty. Ale to jen na okraj :)
Expertnost (češtináři prominou) lze nahlížet (nejméně) ze dvou protilehlých úhlů pohledu: jako kompetenci k něčemu či jako uzavřenost v něčem. Dovolím si hypotézu, že v post-komunistickém (ergo i českém a příp. i slovenském) prostředí převládá spíše druhý pohled (viz např. studii v edici Sociologického ústavu AV ČR Věda jako věc veřejná: vědní politiky a média). Předpokládejme přitom, že pojem "experta" se do značné míry kryje s pojmem "vědce". Expertnost v nepěkném vydání potom znamená uzavírání se do sebe, žárlivé střežení jakéhosi výlučného imprimatur, patentu na specializovaný rozum. Tato podoba expertnosti také úzce souvisí s odmítáním konfrontace se světem praxe. Nepředstavitelné pro takovouto expertnost je, že by zadáními přicházela odjinud než se samooplodňujícího podhoubí "vědy".
A nyní k marketingu: o kultivaci něčeho jako je "marketingová věda" nelze v našich podmínkách v podstatě vůbec mluvit. Provozuje se spíše marektingový kurz typu "culture and cookies" - v různých podobách a pod záštitou různých institucí. Zcela chybí interdisciplinarita: je zcela nepředstavitelné, že by se kdokoliv vážně zabýval marketingem (v nejširším smyslu slova)například ze sociologických, antropologických či psychologických pozic - nepočítaje kritická cvičení, jejichž cílem je "demaskování" marketingu jako "toho jiného" (v lepším případě) či jako nepěkného výhřezu postindustriální společnosti (v obvyklém případě).
De-expertizace je tedy změnou pozic: z pozice expertního sila do pozice hravé interdisciplinarity, která je vedená základním poznávacím hladem a ochotou nacházet myšlenkový software kdekoliv, kde v to lze doufat. De-expertizace mimo jiné předpokládá, že jsme nejdříve byli experty. Ale to jen na okraj :)
Komentáře