Ztrácet Respekt
Přesně to se teď děje mezi mnou a časopisem, který čtu už roky a považoval jsem jej za benchmark inteligentní žurnalistiky. V dnešním čísle je článek Marka Švehly Nečasův odklon, a ten moje přesvědčení z gruntu nahlodal. Už delší dobu jsem neměl dobrý pocit z unisona, kterým zněly politické a ekonomické komentáře Respektu. Některá témata byla soustavně "svícená" z jediné perspektivy, jiná byla jakoby zapovězená. I některá jména se v Respektu v poslední době objevují jen s jakými epitety konstans. Mám pocit, že například kritika současného integračního sprintu EU - byť z lehce konzervativních pozic - je v Respektu prakticky nemyslitelná. Zmiňovaný Švehlův článek tento můj pocit potvrzuje. Švehla hájí současnou evropskou dohodu o rozpočtové kázni jako něco, co "pomůže Evropě jako celku, a tudíž i všem, kteří z dobré kondice evropské ekonomiky profitují." Nečase na druhé straně nálepkuje jako někoho, jehož "ideologií motivovaný odklon Česka od hlavního evropského proudu je přitom tak riskantní, že je třeba jej zastavit."
Tomuto orchestrálnímu tutti sekunduje i sloupek Jana Macháčka, kde autor pro změnu premiéra nazývá "popleteným Nečasem" a nachází díru v jednom výroku z posledního Nečasova interview v LN. Macháčkovy ekonomické vhledy přitom samy často působí popleteně a pro čtenáře, kteří pravidelně sledují i skutečný ekonomický tisk (jako např. The Economist, WSJ, FT, ale také NYT) i povrchně.
Napadá mě, že příští číslo Respektu začnu číst až někde od rubriky Společnost nebo dokonce Kultura. Jinak o mě vážně přijdou.
Komentáře