Like no other. Ale jděte ;)
Řešení studia Marvil je podle mě zajímavé z několika hledisek:
Polemizuje s maximou originality, výlučnosti a "autorství" loga destinační značky. Tyto pojmy jsou samozřejmě od začátku problematické: značku místa nevytváří designér - místo (a nakonec žádná značka) nečeká na finální múzicky inspirovaný dotek.
Jeden z požadavků výběrového řízení byl, aby se studio pokusilo pracovat i s jednoslovným názvem Česka. Existuje u nás jeden proud debaty o destinační značce, který tvrdí, že hlavním problémem je neexistence oficiálního jednoslovného názvu naší země. Poté, co nás opustilo Československo, které jsme nosili v srdci (Češi možná trochu z jiného důvodu a s jinými pocity než Slováci), Česko jaksi stále není námi všemi adoptované. Zejména Jirka Mikeš říkává - zaveďme Česko (Czechia) a bude po problému. Studio Marvil na to šlo přesně opačně. Náš nemotorný název Česká republika (někteří anglicky mluvící polovzdělanci prý dokonce používají zkratku Czechrep! Tfuj!), národní "adjektivum" (jméno přídavné, nikoliv podstatné!) doplněné o zbytečný politologicko-právní doplněk "republika" proměnili na vpravdě post-whatever významovou melange. A ta "republika" v názvu si nic jiného ani nezaslouží. Aspoň poslouží!
Řešení bude fungovat hned - a potom umře. Nepřišlo mi nikdy na místě spojovat otázku služebního, "modrákového" loga či vizuálního stylu (má především odvádět tvrdou práci s přiváděním turistů, s dostáváním Česka na mentální mapu těch, kteří o něm třeba ještě vůbec nikdy neslyšeli) s otázkami národního dušezpytu, s problémem hledání národní identity, velkého národního příběhu. A třeba žádný není.
Logo se hned stalo předmětem lidové tvořivosti - hned bylo třeba jej ohnout, přestavět, přizpůsobit, vylepšit. Hned je třeba kutit. To je zdravý symptom, příslib, že Republike bude skutečně naše.
Komentáře