Grand Narratives, s. r. o.

Tak si vás takhle jednou v pondělí ráno zavolají k “změnovému projektu” Velké firmy. Změna je prý potřebná. Zaměstnanci nejsou “zapojeni”. Ptáte se: “Proč potřebují být zapojeni?” Oni: “Ehm, mají být engaged. Rozumíme si.” Vy: “Budou chodit radostněji do práce?” Oni: “To zbytečně ironizujete.” Vy: “Budou pracovat efektivněji?” Oni: “To jste vyčetl z Webera? Nebo z nějaké stachanovské příručky?” Vy: “Jen se ptám, kam se tou změnou máme dostat.” Oni: “No to nám řekněte vy.” Vy: Trapně mlčíte a posléze se kvapně loučíte.

Strategie - jak víme - je nalezení cesty z bodu A do bodu B za předpokladu, že bod A i B jsou více méně známé. Bod B je však často v mlze. Cíle jsou “fuzzy”. “Víme, kam jdeme” je klamavá reklama. Je nekorektní. Mělo by to znít: “Víme, kam zhruba bychom za jistých podmínek mohli jít my. Až zjistíme, kam chcete vy, vznikne produktivní diverzita pohledů, která jedině se může stát základem autenticky prožívaného sociálního bytí.”

S tím se ale nedá žít. Nemůžete mít velké happyendy bez velkých vyprávění. Nebo si snad umíte představit katarzi hodnou řecké tragédie s expozicí, kolizí, krizí i peripetií z Člověče nezlob se? Nebo fotografie koček na Yammeru, Twitteru a fíbíčku s transformační silou Das Kapital? Značky silné jako Google s vizí Českých drah? Já ne.

Doba velkých příběhů (grand narratives) už prý skončila (viz Lyotard). Jenže co si s tím počít, když je různí CEO, CMO, CIO, ba i CFO požadují! Nejdřív nás nechají s kapitalismem spolknout i jeho pozdní sběr a potom truchlí, jak jsme se tím připravili o slaďoučký burčáček raných, gründerských fází. V nejedné bance, operátorovi, či IT firmě by rádi zvonili klíči, dělali kupónovou privatizaci, obnovovali socialismus s lidskou tváří či alespoň se podrobili nějakému tomu Cyrilovi či Metodějovi. Ale to prý nejde. Všude zuří po-mo*, diverzita, sociálně vyjednané bytí, gender, Standortsgebundenheit, situacionismus, sezónní slevy a call-centra.

Jediné velké vyprávění, kterému se dnes přiznává legitimita, je vyprávění o krizi. V jeho prosvětlenějších verzích se často používá interpretace čínského znaku pro krizi: je složen ze znaku pro nebezpečí a znaku pro šanci. Je to však stále vyprávění o šanci v podobě dveří odnikud nikam. Takové ty dveře na bílé pláži, kterými prošla Jody Foster ve zfilmované verzi Saganova Kontaktu, aby se setkala se svým mrtvým otcem. Dveře na pláži, ponořené do média slaného mořského vzduchu, ze všech stran vedoucí tamtéž. Zhluboka se nadechnout, projít dveřmi, potkat své mrtvé.

Sedíme zde trochu posmutněle v tomto fundusu historických kostýmů. Trošku, trošíčku na nás sedá prach. Vyhlížíme zákazníky, kteří do naší polozapomenuté čtvrti náhodou zabloudí. Čekáme, že se třeba, jestli se ještě neozvou z Velké firmy a nedají nám druhou šanci. Máme na skladě celou řadu velkých vyprávění všech velikostí, barev a střihů. Loňské a předloňské modely. Vintage. Příležitostné kostýmy. Vyřazené pracovní oděvy. Ochranné oděvy. Vhodné doplňky i obuv. Společenské i svatební šaty minulých sezón. V dobrém stavu. Snad zase přijdou do módy. Volejte Grand Narratives, s. r. o. Někdy jsme na příjmu.


------------------------------------------------------
*Familiární název pro postmodernu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Česká spořitelna: Metafora i metonymie českého bankovnictví

Obrázek
Metafora a metonymie , tyto dva hojně používané jazykové tropy, jsou blízké sestry. Zatímco metafora je přenesením významu jednoho slova na jiné prostřednictvím vnější, strukturální podobnosti, metonymie umožňuje přenášet význam mezi slovy na základě jejich příčinné souvislosti nebo společného původu. Metafora života jako bonboniéry, u níž člověk nikdy neví, co na něj zbude (Forrest Gump). Metonymie označující novináře souhrnně jako "tisk" - byť se většina novinářů papíru vůbec nepodobá. Kromě toho, že se metaforou a metonymií zabývají lingvisté a literární teoretici, jsou tyto dva jazykové prostředky zajímavé i z několika dalších hledisek: z hlediska struktury myšlení, struktury nevědomí a nakonec i z antropologického hlediska. Všechny tyto tři perspektivy bychom my, marketéři, měli zohledňovat. Jak popsali Lakoff a Johnson , metafory jsou nejen významným systémovým prvkem jazyka, ale jeho prostřednictvím i našeho myšlení.  Lacan zase tvrdil , že lidské nevědomí je...
Další informace

Logika loga

Obrázek
Původně vyšlo v příloze Víkend HN v únoru 2011 Aktuální podoba Sirény v logu Starbucks. Název “Starbucks” i přídomek “coffee” zmizely z loga zřejmě z dobrých strategických důvodů. “Za posledních čtyřicet let s námi Siréna prošla vším,” říká prostřednictvím firemní webové stránky k modernizaci loga Starbucks jeho CEO Howard Schultz. “Udělali jsme na ní malé, ale smysluplné změny - tak, aby se značka Starbucks i nadále hlásila ke své historii a současně si zachovala relevanci a vyváženost do budoucna.” Ihned pro zveřejnění nového loga letos začátkem ledna se na webu Starbucks objevila celá řada rozporuplných reakcí. Zatímco některým věrným konzumentům této značkové kávy (kteří neváhají zaplatit za dlouhou jízdu taxíkem nebo se brodit ve sněhu ve svátečních polobotkách jen proto, aby získali svůj oblíbený kouřící kelímek) připadá změna nelogická, jiní ji s nadšením vítají. Jejich důvody jsou podobně mlhavé jako důvody Howarda Schultze. Podobným směrem se vydala i Škoda Auto - její okříd...
Další informace

Filosofie vs feelosofie v marketingu

Obrázek
Marty Neumeier tvrdí, že značka je “něčí osobní pocit” (“...it’s a PERSON’s gut feeling.” Caps M. N.) Jistě, postoj, který si ke značce vytváříme předpokládá nějaké její “pocitové zpracování” (a to v první řadě). Avšak přesvědčení, že značka není nic než metabolická změna fyzikálněchemické povahy, která se šíří po nervovém či svalovém vláknu , vede v marketingu k současné praxi, které říkejme feelosofie . Feelosofický přístup absolutizuje roli individuálních pocitů - a to nejen ve vnímání značky spotřebiteli, ale i v jejím plánování a řízení u marketingových profesionálů . Navíc, feelosofie není žádná vědomá marketingová cesta či škola, ale improvizace, kterou marketéři často nastavují nedostatek znalostí a teoretické erudice. V marketingu jde nakonec přece o to prodávat víc věcí více lidem častěji a za více peněz (viz např Sergio Zyman ). Jednoduché jak facka. Protipólem feelosofické epidemie je tzv. performatitída - nemoc, která dnes rovněž postihuje velký počet marketingových p...
Další informace