Že nemáme vizi? My ani televizi!
S médii jsem strávil celý milý den. Letos přitom doma načínáme devátý rok bez televize. Často říkáme, že jsme ji zrušili, než se nám narodili první děti - a to z výchovných důvodů. Pravda je to tak napůl. Televize nás opustila morálním opotřebením a výchovně jsme žádnou novou nepořizovali. Nechybí nám. Našemu obýváku nedominuje podivný hranatý lesklý artefakt, který je v českých domácnostech často tím jediným plochým hranatým objektem na zdi. Tím se nechci vymezovat proti "typické" české domácnosti ani nás portrétovat jako nějaké "lepší lidi". Jen si představuji takovouhle experimentální sémiotickou opozici: VIZE - TELEVIZE. Jestliže Josef Chuchma, profesor Klíma, ale i celá řada dalších komentátorů, filosofů (a architektů, lékařů, spisovatelů, vědců, matek v domácnosti, ba i skladníků, elektrikářů, šatnářek a sestřiček!) se shoduje na absenci jakékoliv vize rozvoje naší země, není to těmi gigantickými obrazovkami? Je to, prosím vás, rozšířené i jinde?
Komentáře
Všichni trefně, výřečně a drtivě opisují situaci, pojmenovávají příčiny a jízlivě se trefují do ostatních.
V tom jsme experti, ať už se jedná o firemní poradu, články v Marketing a Media, komentáře na iHned. Jízliví popis skutečnosti s nepřímým prohlášením "mě se to ale netýká".
Proč to tak je? Vymezit se proti něčemu co už bylo, co lze lehce analyzovat, je jednoduché, pohodlné. Nevyžaduje to vizi, nevyžaduje to odvahu své vizi věřit a ukázat jí světu.
Má s tím něco společného televize? Asi ano, je to účinný nástroj pro šíření nových kauz, podvodů, lumpáren, módní policie... pro každého něco. Jinými slovy je to stále nová potrava se proti něčemu vymezovat. Doma, v hospodě u piva, v trefných on-line diskuzích. Tomáš Klus v jedné ze svých písniček zpívá: "Přes všechno co tenhle národ zažívá, probíhají všechny nepokoje v pajzlu u piva".
Co s tím? Mít vlastní vizi, stát si za ní a být ochotný jí obnažit, chránit, diskutovat. Nabízet vlastní názor a řešení. Přijmout skutečnost, že politici za "naše marný životy nemůžou."