HRVNK on BRNDS and THNGS

Fascinuje mě občasná démonizace reklamy v českém prostředí. V Ranním zamyšlení na Rádiu Česko z 5. 10. t.r. se Josef Mlejnek zamýšlí nad jednou vodafouní reklamou - vede paralelu mezi metaforou převahy, která je v reklamě se zjevnou nadsázkou použita a stavem české společnosti, kde dominuje neférové jednání. Klíčové je, že autor končí svoji úvahu konstatováním, že taková reklama je "nebezpečnější než hajlování nějakého přihlouplého skina na nádraží". Mě zase připadá symptomatické, že takto seriózní média, za jaké Rádio Česko považuji, dopřávají sluchu takovým apokalyptickým výkřikům. V Čechách zeje propast mezi praxí a její kritickou reflexí (nejen v reklamě - více o tom viz např. zde ). Chybí tady hlas, který by se vážně zabýval interpretací toho, co přináší (ještě stále) nová situace, kde marketing není "panským výmyslem", ale univerzálním systémem zprostředkování, v němž budeme žít pravděpodobně po několik dalších století. Chybí nám takový Barthes, třeba...

Dostal jsem pozvání na konferenci Forum Media 2007 , kde vystoupím 25/11 kolem 11:00 v panelu Poradci v komunikaci . Panel povede Hynek Cimoradský z FAIRBROTHER LENZ ELEY . Hynek poslal účastníkům panelu otázky, které by mohly tvořit osu diskuse: Kdo je poradce, jak pracuje a jakou by měl mít kvalifikaci? Jaké přínosy má práce poradce pro klienty, a pro jaké klienty má význam si poradce najmout? Jak je tato služba cenově náročná? Jak měřit efektivitu práce poradců? Shrnutí - Proč a kdy používat /nepoužívat poradce Chápu, že je třeba udělat tuto gründerskou práci a uvádím tyto pracovní poznámky. Tedy: Kdo je poradce, jak pracuje a jakou by měl mít kvalifikaci? Nejsem si vědom, že by existovala nějaká všeobecně přijímaná definice poradce. Nabízím tuto verzi: Poradce je role (spíše než zaměstnání či povolání) v téměř dramatickém smyslu. Jde o strukturální roli - podobně jako u rolí klauna, milovníka či padoucha v klasických dramatických žánrech se můžeme o roli poradce opřít jako o pomě...

Zveřejňuji - a rád - první příspěvek naší nové kolegyně Katky Gillárové, která do našeho teamu přináši čerstvý vítr a notnou dávku odborné erudice. TH Takže z komunikačních kanálů použijeme televizi. To víte, ona ta televize prostě funguje. Internet? Hm, zkoušíme, ale je to spíš alternativa. Takže do toho spotu dáme ten titulek o tom, že když použijete ten produkt, zkrásníte o xy %. Hlavně ty procenta, ty tam nezapomeňte. A v tom VO musí ještě zaznít taky to, že.... Že se to tam nevejde? No, prostě musí, nějak se to udělá. Ano, mocné to masové (sic!) televizní médium jest. Při podobných diskusích mám vždycky pocit, že jsem právě potkala Bílého králíka. Takovýto pohled, který v kontextu mediálních studií odpovídá teorii zázračné střely, by v laickém diskurzu představoval návrat na stromy. Divák sleduje televizi, konzumuje nabízené obsahy, pomlaskává nad tím či oním dresingem či omáčkou, a tak mu tam toho naservírujeme co nejvíc a úspěch máme jistý. Je opravdu s podivem, ž...

Konferenci Londýn v Praze jsem absolvoval rád, ale nikoliv celou, takže moje poznámky nejsou kryty zkušeností poctivého účastníka. Jsou spíše vypíchnutím některých dominantních dojmů z řečníků, které jsem stihl (Greg Rowland, John Kearon a Jarda Cír): Greg Rowland upozornil na to, že nejenom spotřebitelé, ale i značky mají svoje potřeby a že imperativ spotřebitelských potřeb nemusí vždy být pro značku to pravé. Greg prezentoval projekt "cesty do hlubin ruské duše", jehož výsledkem bylo zadání pro prasátkovou reklamu Rexony (k vidění zde ). "Hluboká" analýza kulturních významů odhalila Rusko jako potenciálně hysterickou ženu, jejíž hysterie je (potřebuje být) držena na uzdě vládou silné ruky (viz např. Putin či předtím Stalin). Dále dala sémantikcá analýza k dobru portrét ruské společnosti jako společnosti, kde vždy existuje postranní cestička, "way around" a kde se lze vyhnout konzekvencím. Prasátková reklama pak měla být antitezí této "hbitosti...

Byl jsem účasten výběrového řízení, ve kterém společnost Globus hledala reklamní agenturu. Měl jsem za to, že výběrové řízení bylo náročné a že team, pro který jsem pracoval na strategickém plánování kampaně prohrál v čestné konkurenci. Nevěřil jsem proto vlastním očím, když se jako vítězné řešení na billboardech objevil tento strýc pronášející bodré: "Inu, čerstvé je čerstvé" a ještě "Inu, nízké ceny jsou nízké ceny" (a myslím, že také "Inu, široký výběr je široký výběr"). Kdo to k nám mluví? Jaká textová patologie určovala myšlenkové pochody autora (autorů) tohoto návrhu? Kde se vzalo ono "inu", které zde nabývá podobu jakéhosi proroctví? Nenacházím odpovědi a jedu kolem billboardu dál s obnoveným pocitem marnosti.