Příspěvky

Pomsta jazykových víl

Obrázek
A portrait of a fairy, by  Sophie Gengembre Anderson  (1869). Jazykové víly jsou velmi skromné. Materiálně si nenárokují téměř nic. Hlavu složí v kterémkoliv slovníku, ve slevovém letáku hypermarketu, vezmou zavděk dokonce i zdí v pomočeném průjezdu. Nejí. Na sebe vezmou v podstatě cokoliv, co jim připravíte: plesové šaty, montérky, latex nebo třeba půjdou jen tak. Na rozdíl od víl lesních se člověka nestraní. Naopak. Žijí s ním v těsné symbióze, sesterství, porozumění a lásce. Tak nějak odjakživa. (Názory na to, kdy k jakživu došlo se různí. Ještě před tím byl počátek, kde bylo prý slovo a to slovo prý bylo u Boha a prý skrze něj všechno povstalo. Víly k tomu taktně mlčí.) Tvrdí se, že na polidštění opice má největší podíl práce. My dodáváme, že se nejspíš jednalo o práci jazykovou. Víly v ní sehrály klíčovou roli. Tančily na lexikálních paloučcích, vily syntaktické věnce, vařily písmenkové polévky. Bývaly by si mohly nárokovat piedestal, či alespoň tribunku. Ony však dále působí

Mediální gramotnost = žánrová gramotnost

Obrázek
K této jednoduché ekvivalenci mě přivedlo několik faktů, které se v souhrnu významně podílí na vzniku současného prostředí naprostého pravdivostního relativismu. Pokusím se jeden z nich nesystematicky a skicovitě popsat. Jde o výsledky dlouhodobého výzkumu postojů české populace k reklamě. ( Zde výsledky za rok 2016, na webu jsou ale dostupnější i novější vlny.) "Požadavek na pravdivost a důvěryhodnost reklamy se celých dvacet let držel na špičce požadavků lidí na reklamu. Vždy ale současně tvrdili a nadále tvrdí, že příliš důvěryhodná není. To, že reklamy jsou zábavné, si myslí 35 % lidí."( Mediář ) Filozof Harry Frankfurt, autor bestselleru On Bullshit (Princeton University Press, 2005), je přesvědčen, že požadavky na pravdu mají být radikální - i za cenu ztráty "tvůrčího náboje", který je s bullshitem a jeho atraktivitou spojován.  Reklama pak nepochybně patří do kategorie bullshit par excellence. Její doménou nikdy nebylo vážné a hluboké hledání

Jen chvilku nebýt součástí konverzace!

Pokouším se dodělat jakousi prezentaci. Sedím omylem ve Starbucks v Palladiu. Nejsem to schopen dopsat. Jsem totiž v obklíčení konverzací minimálně tří druhů. A psaní - jak známo - není konverzace (agency), ale pokus o rekonstrukci (structure). Jaké konverzace tady brání psavému usebrání? Předevšim konverzace v doslovném smyslu slova - lidé kolem stolků, tady a teď, povídají si o všem možném. Potom konverzace, které tady jsou jen zčásti a často se překrývají s prvním druhem: zrovna támhle pán schovává při esemeskování telefon pod stůl, aby jeho partnerka neviděla, že tady není. (Stejně to vidí - jde jen o jakousi konvenci, která má rituálně otupit ostří tohoto negentlemanského chování.) A potom je tu konverzace "zbožová", která tvoří tapetu pro předchozí dvě. Zajímavý je na ní právě tento statut "tapety": lidé jakoby nepřicházeli nakupovat a konzumovat, ale spočinout v jakési ochranné zóně, v zóně boží milosti.  Nakonec slovníková definice "Palladia"

Chudé značky

Naprostá většina značek žije v textech. Tím nemyslím jen a hlavně reklamu, ale texty v širokém smyslu slova - interpersonální komunikaci, jazyk designu, technickou dokumentaci, kulturní diskurs... Značky - v rozporu s dnes rozšířeným omylem - nejsou jako lidé. Vždy šustí papírem. Jsou odsouzeny k jinému druhu bytí než je bytí lidské. Svět je v pravém slova smyslu nezajímá, ani jim na něm nezáleží. Jsou - jak by snad řekl Heidegger, kdyby se něčím jako značky vůbec zabýval - "Weltarm", chudé v ontologickém smyslu. Totální závislost značek na textualitě je také příčinou, proč dnes většina z nich nemá před sebou pozitivní výhled. S krizí jazyka, kterou procházíme v několika vlnách už od počátku 20. století, souvisí to, jak se moderní značky narodily, jak přežívají a jakou mají před sebou budoucnost.

Relevance on a ski slope

Brand relevance is one of the important building blocks of brand equity. It pairs a brand's proposition with "the mind of the market" (see Michael Shermer use of this metaphor here ) or, simply put, with the needs, wants, and desires of the consumer. When you try to assess the level of relevance of your brand you have to step into your customers' shoes and ask yourself: "Is this for me?" There are numerous white papers and case studies identifying good and bad examples of attempts to manage and increase brand relevance: Burberry as the winner and Kodak as the loser, just to mention a couple. But what about a scenario when the whole concept of branding looses track in an entire category? How should brand owners respond? Where do they need to focus their efforts not to send their hard-earned brand assets down the drain? I thought about this a couple of days ago while queing for the lift on a ski slope with my kids. Our family may well be a represen

Kontext je king.

Nedávno jsem viděl film Her s Joaquinem Phoenixem a hlasem Scarlett Johansson v hlavních rolích. Příběh, který zřejmě mnoho diváků považovalo za love-story z nedaleké budoucnosti (soudě podle toho, jak se při odchodu z kina většinou drželi za ruce a tulili se s sobě) byl podle mě děsivou distopií o našem citovém životě jako "big data". Film je udělaný mistrovsky a kromě skvělých hereckých výkonů a citlivé režie mě v něm zaujala výprava a zobrazení technologií. Počítače ve dřevě a zásadně bez klávesnice, mobily v podobě nenápadných zápisníčků a malých pecek v uších, počítačové hry, které se prolínají s prostředím pastelového obýváku. Nehledě na smutek, jehož zdrojem bylo filmové podobenství o ukradeném citovém životě lidí, bych se v takové budoucnosti docela rád ocitl. Střih. Pražské metro, stanice Muzeum. Na zdi plakát na nový software Dictate 4 společnosti Newton Technologies. Samotný produkt i reklama na něj vypadají lehce zastarale. Software je navíc zřejmě určen pouze p

Česká spořitelna: Metafora i metonymie českého bankovnictví

Obrázek
Metafora a metonymie , tyto dva hojně používané jazykové tropy, jsou blízké sestry. Zatímco metafora je přenesením významu jednoho slova na jiné prostřednictvím vnější, strukturální podobnosti, metonymie umožňuje přenášet význam mezi slovy na základě jejich příčinné souvislosti nebo společného původu. Metafora života jako bonboniéry, u níž člověk nikdy neví, co na něj zbude (Forrest Gump). Metonymie označující novináře souhrnně jako "tisk" - byť se většina novinářů papíru vůbec nepodobá. Kromě toho, že se metaforou a metonymií zabývají lingvisté a literární teoretici, jsou tyto dva jazykové prostředky zajímavé i z několika dalších hledisek: z hlediska struktury myšlení, struktury nevědomí a nakonec i z antropologického hlediska. Všechny tyto tři perspektivy bychom my, marketéři, měli zohledňovat. Jak popsali Lakoff a Johnson , metafory jsou nejen významným systémovým prvkem jazyka, ale jeho prostřednictvím i našeho myšlení.  Lacan zase tvrdil , že lidské nevědomí je