Zaměstnanci jako značkoví nemrtví
V jednom aktuálním personalistickém inzerátu hledajícím pracovníka na pozici manažera interní komunikace jsem si přečetl: Náplň práce: správa a aktualizace informací na firemním intranetu psaní článků, korektury článků psaných ostatními kolegy správa firemního foto-archivu, jeho rozšiřování tvorba prezentací v PowerPointu tvorba nových subportálů na intranetu po obsahové stránce podíl na interní promotion a brand managementu reporting Global Communications managerovi. V tomto nevinném seznamu jsem zahlédl tvář zla. Zjevila se mi v něm současná praxe většiny firem, které si pod pojmem interní komunikace představují elektronické nástěnky a souvislý proud powerpointových prezentací ústící na obrazovky nebožáků připoutaných ke svým konzolám - podobně, jako dělníci za časů Bedřicha Engelse byli připoutaní prací ke svým tkalcovským stavům. Vždy znovu mě překvapí, když se setkám s anachronismem v podobě dokumentů s výčtem firemních hodnot, které jsou distribuovány ve firmách v přesvědčení,