Honzové, knížata a blázni. O značkách prezidentských kandidátů.

Předesílám, že jako občan Slovenska nebudu moci volit nového českého prezidenta. Můj zájem je tudíž čistě profesionální: chci zjistit, jak pracují jednotliví kandidáti se svými značkami. Jestliže je značka reprezentací typických a odlišujících kvalit nějakého zboží, služby, komodity - obecně nabídky - potom může analýza prezidentských značek mnohé prozradit nejen o samotných kandidátech, ale také o jejich vztahu ke znakovosti, k jejich pojetí reprezentace.

Z hlediska viditelnosti, která je startovací čárou přemýšlení o jakékoliv značce,

Že prý "Kde domov můj?"

Otázka je rozřešena. Na průčelí relativně nedávno otevřeného nákupního centra Palladium se skví památní deska na počest J. K. Tyla, který text písně napsal "v těchto místech" - tehdy jako jakási šarže c. k. vojska. Nechce tento můj komentář býti nářkem nad "komercionalizací" české identity. Jen mě tato shoda okolností inspirovala k otázce do jaké míry je nákupní centrum opravdu novou interpretací "domova" - a to domova v tom smyslu, jak o něm zpívá česká hymna. Nemám na mysli domov jako privátní prostor za bezpečnostními dveřmi (a třeba vyzdobený dečkami a plochými televizemi) nebo za plotem někde na "suburbs" nebo domov jako "místo, kde si pověsíš klobouk", ale Domov - teto raně obrozenecký pramen mládí, kam se chodíme skupinově utvrzovat ve svém "národním bytí". Na jedné straně Říp jako jeho archaické ztělesnění (kdo by se dnes na něj začátkem roku drápal), na druhé straně "mall" jako jeho post-kapitalistická interpretace. Výborně inscenovaný nákupní prostor jako Domov můj.