Like no other. Ale jděte ;)

Už to prasklo. Nový mem, se kterým bude pracovat český cestovní ruch v dalších letech je na světě. Objednal a koupil si ho CzechTourism (to je ta státní agentura, o které například exotická Strana svobodných občanů prohlašuje, že je třeba ji zrušit) Já jsem byl členem skupiny, která připravovala zadání. Spoiler na začátek: logo i jeho aplikace budou fungovat; myslím, že v CzT se rozhodli dobře. Projevili obrovskou dávku odvahy. Tleskám vestoje!

Řešení studia Marvil je podle mě zajímavé z několika hledisek:

Polemizuje s maximou originality, výlučnosti a "autorství" loga destinační značky. Tyto pojmy jsou samozřejmě od začátku problematické: značku místa nevytváří designér - místo (a nakonec žádná značka) nečeká na finální múzicky inspirovaný dotek.
Jeden z požadavků výběrového řízení byl, aby se studio pokusilo pracovat i s jednoslovným názvem Česka. Existuje u nás jeden proud debaty o destinační značce, který tvrdí, že hlavním problémem je neexistence oficiálního jednoslovného názvu naší země. Poté, co nás opustilo Československo, které jsme nosili v srdci (Češi možná trochu z jiného důvodu a s jinými pocity než Slováci), Česko jaksi stále není námi všemi adoptované. Zejména Jirka Mikeš říkává - zaveďme Česko (Czechia) a bude po problému. Studio Marvil na to šlo přesně opačně. Náš nemotorný název Česká republika (někteří anglicky mluvící polovzdělanci prý dokonce používají zkratku Czechrep! Tfuj!), národní "adjektivum" (jméno přídavné, nikoliv podstatné!) doplněné o zbytečný politologicko-právní doplněk "republika" proměnili na vpravdě post-whatever významovou melange. A ta "republika" v názvu si nic jiného ani nezaslouží. Aspoň poslouží!
Řešení bude fungovat hned - a potom umře. Nepřišlo mi nikdy na místě spojovat otázku služebního, "modrákového" loga či vizuálního stylu (má především odvádět tvrdou práci s přiváděním turistů, s dostáváním Česka na mentální mapu těch, kteří o něm třeba ještě vůbec nikdy neslyšeli) s otázkami národního dušezpytu, s problémem hledání národní identity, velkého národního příběhu. A třeba žádný není.
Logo se hned stalo předmětem lidové tvořivosti - hned bylo třeba jej ohnout, přestavět, přizpůsobit, vylepšit. Hned je třeba kutit. To je zdravý symptom, příslib, že Republike bude skutečně naše.

Že prý "Kde domov můj?"

Otázka je rozřešena. Na průčelí relativně nedávno otevřeného nákupního centra Palladium se skví památní deska na počest J. K. Tyla, který text písně napsal "v těchto místech" - tehdy jako jakási šarže c. k. vojska. Nechce tento můj komentář býti nářkem nad "komercionalizací" české identity. Jen mě tato shoda okolností inspirovala k otázce do jaké míry je nákupní centrum opravdu novou interpretací "domova" - a to domova v tom smyslu, jak o něm zpívá česká hymna. Nemám na mysli domov jako privátní prostor za bezpečnostními dveřmi (a třeba vyzdobený dečkami a plochými televizemi) nebo za plotem někde na "suburbs" nebo domov jako "místo, kde si pověsíš klobouk", ale Domov - teto raně obrozenecký pramen mládí, kam se chodíme skupinově utvrzovat ve svém "národním bytí". Na jedné straně Říp jako jeho archaické ztělesnění (kdo by se dnes na něj začátkem roku drápal), na druhé straně "mall" jako jeho post-kapitalistická interpretace. Výborně inscenovaný nákupní prostor jako Domov můj.