Lidi jsou. A jací!

9. srpna jsem se zúčastnil setkání s mladými designéry, kteří v Galerii Czechdesign vystavují výsledky svého projektu Newintage. Jak uvádí stránky Galerie: "Projekt Newintage vznikl před nedávnem na několikadenním workshopu vedeným Michaelem Vašků, zástupcem Czechdesignu, který byl iniciátorem celé akce. Cílem workshopu bylo propojit ve spolupráci na tvorbě nové marketingové značky studenty jednotlivých ateliérů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně."

Kromě překvapivě vyzrálých návrhů a celkové koncepce značky mě v Galerii/CZD čekal nevídaně energický a obětavý realizační team. Jana Višňová a její přátelé vše zajišťují v rámci dobrovolnictví. O to vzácnější je jejich konsekventnost a profesionalita v přípravě - včetně fantastického jídla, které Jana Višňová označuje za "strategický nástroj".

Často bývá u nás slyšet nářky nad nepropojeností různých domén: věděcké a hospodářské, umělecké a obchodní, akademické a podnikové... Tyto propasti vytvářejí zcela nesmyslné ostrůvky bez vzájemné spolupráce, konfrontace či dialogu. Pokud budou existovat lidé a místa jako Czechdesign, nemusíme se dalšího prohlubování těchto propastí bát. 

Díky za pozvání!

Nesecvičená doxologie

Pravidelné srpnové setkání Marketingového institutu se dnes uskutečnilo v DOXu, a to bylo první  nedorozumění. V průběhu večera následovala další - včetně samotného tématu večera:
Jak se mění trh? Co umí malá agentura a co velká? DOX se dlouhodobě potýká se svou profilací a byť je to v podstatě jediná instituce, která se v Holešovicích a přilehlém vesmíru dá nazvat galerií moderního umění, chce se "otvírat různorodosti". Spojení avizované debaty na "technické" téma velikosti agentur a positioningu galerie moderního umění nefunguje.

Mimořádný zájem publika (údajně kolem 150 platících účastníků) byl zřejmě vyvolán očekáváním jakéhosi battlu, kdy si zástupci reklamních Davidů a Goliášů přijdou dát vzájemně do držky. A byť Denisa Kasl-Kollmanová jako moderátorka večera dělala co umí, nestačilo to na rozptýlení rozpaků nad celým vyzněním debaty, ani na vyvolání žádné skutečné kontroverze. Pomiňme procedurální přešlapy v podobě pozdního začátku, "krátkého", asi 30 minutového úvodu Tomáše Pouchy, popletených jmen účastníků panelu a jejich agentur, nesmyslného rozsazení diskutujících do teamů "velkých" a "malých" (kdy se například zástupce Copy General ocitl vedle zástupců MARK/BBDO, Ogilvy nebo AMI). Co se opravdu nepovedlo bylo vytěžení panelu, který se v tomto složení neschází každý den, nepovedla se (zřejmě i z časových důvodů) interakce s publikem (Kdo byli ti lidi? Zadavatelé? Studenti? Kolemjdoucí? Ondřej Aust a kamarádi?), ani opravdový střet mezi skupinami agentur a například zadavateli.

Čekal jsem, že téma velikosti bude odrazovým můstkem k diskusi o současné podobě komunikační agentury, která by mohla mít budoucnost. Snad se cosi dělo po setkání v galerijní kavárně. Nebo?

Specializované vědění a kooperace

Simultánní "čtení" dvou textů - posledního Bělohradského a pořadu BBC Peter Day's World of Business z 22/4 - inspirovalo tento crossoverový příspěvek:

Expertní, specializované vědění jako zhoubná nemoc prorůstá mojí běžnou poradenskou praxí. Nejen v podobě "potřeby expertního vědění", ale zejména v podobě "vyloučení z titulu nedostatečně expertního vědění". Toto je absurdní hlavně u značek, které v konečném důsledku budou žít tam venku, v mnohohlasém světě, nikoliv ve světlě laboratorních zářivek.

Peter Day zase pozval profesorku Lindu Gratton z London Business School, která objevně pronášela pravdu o tom, že "úspěšné oranizace 21. století budou ty, ve kterých se daří spolupráci".

Ze zdánlivě opačných pólů, a přeci tvarované stejnou kategorickou dikcí: obě myšlenky (potřeba a prohibitivnost expertního vědění na jedné straně a zjevná užitečnost kooperace na straně druhé) si nárokují pozici všeobecně platných "pravidel na přežití" v dnešním světě. Obě zotročují kritický úsudek i naši svobodu myslet poeticky. Fuj.