Mediální gramotnost = žánrová gramotnost
K této jednoduché ekvivalenci mě přivedlo několik faktů, které se v souhrnu významně podílí na vzniku současného prostředí naprostého pravdivostního relativismu. Pokusím se jeden z nich nesystematicky a skicovitě popsat. Jde o výsledky dlouhodobého výzkumu postojů české populace k reklamě. ( Zde výsledky za rok 2016, na webu jsou ale dostupnější i novější vlny.) "Požadavek na pravdivost a důvěryhodnost reklamy se celých dvacet let držel na špičce požadavků lidí na reklamu. Vždy ale současně tvrdili a nadále tvrdí, že příliš důvěryhodná není. To, že reklamy jsou zábavné, si myslí 35 % lidí."( Mediář ) Filozof Harry Frankfurt, autor bestselleru On Bullshit (Princeton University Press, 2005), je přesvědčen, že požadavky na pravdu mají být radikální - i za cenu ztráty "tvůrčího náboje", který je s bullshitem a jeho atraktivitou spojován. Reklama pak nepochybně patří do kategorie bullshit par excellence. Její doménou nikdy nebylo vážné a hluboké hledání