HRVNK on BRNDS and THNGS

Po cvičení s televizí by mohla následovat de-expertizace. V českém prostředí, kde v mnoha oblastech souvisejících s marketingem, marketingovou komunikací či marketingovým výzkumem nedošlo ještě ani k "expertizaci", je to myšlenka ikonoklastická, ale potřebná. Proč? Expertnost (češtináři prominou) lze nahlížet (nejméně) ze dvou protilehlých úhlů pohledu: jako kompetenci k něčemu či jako uzavřenost v něčem. Dovolím si hypotézu, že v post-komunistickém (ergo i českém a příp. i slovenském) prostředí převládá spíše druhý pohled (viz např. studii v edici Sociologického ústavu AV ČR Věda jako věc veřejná: vědní politiky a média ). Předpokládejme přitom, že pojem "experta" se do značné míry kryje s pojmem "vědce". Expertnost v nepěkném vydání potom znamená uzavírání se do sebe, žárlivé střežení jakéhosi výlučného imprimatur, patentu na specializovaný rozum. Tato podoba expertnosti také úzce souvisí s odmítáním konfrontace se světem praxe. Nepředstavitelné pro tako

Napadlo mě, že by měla existovat nějaká sestava "mentálních ásan", kterými by se tříbili adepti marketingové komunikace. První z nich by se jmenovala "Vyhoďte televizi". Viděl bych několik praktických přínosů, které by se dostavily prakticky okamžitě. Prvním z nich by bylo zrušení falešné autority televize, kterou si osobuje v marketingově-komunikačním diskurzu. Tato autorita je z velké části založena na problematické charakteristice "masovosti". Televize je ve své povaze spíše masově singularizační - na rozdíl například od publika alžbětinského divadla tvoří souhrn aktuálně nesdílejících diváků (pro stručné srovnání TV a shakespearovského divadla viz příspěvek Petera Walshe z dávnější konference MIT Media in Transition 2 ). Dalším významným přínosem by byla senzibilizace adepta vůči jiným než televizním způsobům obraznosti a vizuálního jazyka vůbec. Zejména jazyk české (ale také například polské, maďarské nebo ruské) televizní reklamy je exemplární ukázk