Lidi jsou. A jací!

9. srpna jsem se zúčastnil setkání s mladými designéry, kteří v Galerii Czechdesign vystavují výsledky svého projektu Newintage. Jak uvádí stránky Galerie: "Projekt Newintage vznikl před nedávnem na několikadenním workshopu vedeným Michaelem Vašků, zástupcem Czechdesignu, který byl iniciátorem celé akce. Cílem workshopu bylo propojit ve spolupráci na tvorbě nové marketingové značky studenty jednotlivých ateliérů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně."

Kromě překvapivě vyzrálých návrhů a celkové koncepce značky mě v Galerii/CZD čekal nevídaně energický a obětavý realizační team. Jana Višňová a její přátelé vše zajišťují v rámci dobrovolnictví. O to vzácnější je jejich konsekventnost a profesionalita v přípravě - včetně fantastického jídla, které Jana Višňová označuje za "strategický nástroj".

Často bývá u nás slyšet nářky nad nepropojeností různých domén: věděcké a hospodářské, umělecké a obchodní, akademické a podnikové... Tyto propasti vytvářejí zcela nesmyslné ostrůvky bez vzájemné spolupráce, konfrontace či dialogu. Pokud budou existovat lidé a místa jako Czechdesign, nemusíme se dalšího prohlubování těchto propastí bát. 

Díky za pozvání!

Specializované vědění a kooperace

Simultánní "čtení" dvou textů - posledního Bělohradského a pořadu BBC Peter Day's World of Business z 22/4 - inspirovalo tento crossoverový příspěvek:

Expertní, specializované vědění jako zhoubná nemoc prorůstá mojí běžnou poradenskou praxí. Nejen v podobě "potřeby expertního vědění", ale zejména v podobě "vyloučení z titulu nedostatečně expertního vědění". Toto je absurdní hlavně u značek, které v konečném důsledku budou žít tam venku, v mnohohlasém světě, nikoliv ve světlě laboratorních zářivek.

Peter Day zase pozval profesorku Lindu Gratton z London Business School, která objevně pronášela pravdu o tom, že "úspěšné oranizace 21. století budou ty, ve kterých se daří spolupráci".

Ze zdánlivě opačných pólů, a přeci tvarované stejnou kategorickou dikcí: obě myšlenky (potřeba a prohibitivnost expertního vědění na jedné straně a zjevná užitečnost kooperace na straně druhé) si nárokují pozici všeobecně platných "pravidel na přežití" v dnešním světě. Obě zotročují kritický úsudek i naši svobodu myslet poeticky. Fuj.

Brand Blues

Opět Grant McCracken je tím vyvolávačem duchů, který mě dokázal probudit s post-zimní blogovací letargie svým příspěvkem o tom, jak široké je dnes pole pro tvorbu našich osobních identit. Aspektem, kterým se McCracken v příspěvku nezabývá, jsou zjevné důsledky této šíře pro náš "work-life". Priority si definujeme sami, jsme si sami projektovými manažery i "kvalitáři", dodavateli i odběrateli. Jak najít v tomto produktivním zmatku koordináty pevného bodu? A je to vůbec potřeba?

Toto pozdně free-agentovské blues zkombinujte s faktem, že žijeme v outsourcovaném světě, kde udržet cokoliv pohromadě centralizovanou silou je naprosto nemožné a máte z toho šedavý večer plný velkých pochyb o tom, co děláte a ještě větších obav z toho může přijít. Sorry, dnes je to smutné.