neděle, října 21, 2012
středa, srpna 22, 2012
Kdy je ten správný čas dát si na dveře svoje jméno
Leo Burnett "When to take my name off the door" from Lobo on Vimeo.
Od té doby se snědlo mnoho jablek a étos "osamělého člověka u psacího stroje" nenávratně přehlušil šum jepičích křídel na sociálních médiích. Leo mluvil o důvodech, které by jej přinutili vstát z hrobu, zhmotnit se, a pod rouškou tmy sundat svoje jméno ze všech dveří a pater agentury. Agentury, jejíž česká pobočka ve mě před lety zasela semínko přesvědčení, že reklama (to se tomu ještě neříkalo marketingová komunikace) není jen jeden z nejzábavnějších způsobů, jak strávit pracovní dobu oblečený, ale také jakási práce na duši. No dobře, tak aspoň na té její části, která je vidět.
Z té doby jsme zdědili ony zkratky - dnes už k nerozečtení - DDB, BBDO, BMP a taky jméno Ogilvy, které teď tvoří tapetu na jakémsi bývalém skladu v Holešovicích. Leo Burnett je dnes divizí druholigové francouzské agentury z devadesátých let. Leovo jméno na dveřích už neznamená o moc víc, než obrázek člověka hltajícího párek v logu Kosteleckých uzenin. Stejně tak jména Saatchi a Saatchi na dveřích jiné agentury z téže skupiny nemají s okouzlujícími elitářskými bratry dnes už nic společného.
Napsat si dnes vlastní jméno na firemní štít je fanfarónství. Je to proti vlčí srsti doby. Ale obávám se, že je to současně i jeden z nejúčinnějších způsobů, jak si nenechat vzít zbytky důvěry v práci, pokrok, a vůbec všechny ty nehody, které nás přivedly až sem. K "teďku". Kreslení (či malování?) onoho "teďku" jako očistce za hříchy, které nás údajně postihly zejména při nakupování, je dnes salónním povinným cvikem. Aspoň v našich, československých salóncích, které znám. Tak proč se dopouštět fanfarónství a dávat v sázku svoje jméno, příjmení a případně i to za svobodna? Proto, abychom obnovili smlouvu se světem, jehož jsme do stejné míry oběťmi i strůjci. Schválně, zkuste si zítra představit, že firma, ve které pracujete nese vaše jméno! Třeba Allianz. Jdete ráno do práce na Štvanici (v Praze) a místo neonového modrého stichwortu a orlice tam stojí třeba - Procházka / Beneš / Krátký / Dokoupil / Vrbová (nehodící se škrtněte, hodící se doplňte). Neměli byste chuť zavelet: "Sundat! A sofort!"?
neděle, srpna 12, 2012
Tvůrčí destrukce
P.S.: Na olympiádě brandalizují taky.
Chce to vydržet!
Vyměňte "Chodím na všechny atd." za "Pracuji dvacet let v marketingu a reklamě!"a máte to! Třeba dnes kolem mě jela slečna ve služebním autě s logem společnosti Team 4 You! Co jsem komu udělal!
Pomsta na označujícím
STUDIO NAJBRT SE MSTÍ NA OZNAČUJÍCÍM. Jeho poslední práce pro Českou televizi, České dráhy i ČD Cargo (v souhrnu) jsou výpovědí o tom, že proces signifikace (spojení označovaného a označujícího ve znaku, který tak dostává smysl) se - jako mnoho dalších zásadně důležitých procesů v naší společnosti - zasekl nebo přinejmenším není bezprostředně čitelný.
Je to situace podobná té, kterou jsme zažívali například na některých divadelních scénách v období normalizace. Nebylo-li možné režim otevřeně kritizovat, hledal divák jakékoliv náznaky nesouhlasu všude: v benigních textech klasických dramat či komunálních taškařic. Touha po svobodném vyjádření zrodila ve znakovém systému divadelního jazyka podrývavé konotace, které diváci odměňovali salvami smíchu a dlouhotrvajícím potleskem.
Pomsta na označujícím tenkrát měla podobu druhého a třetího plánu, který odhaloval původní smysl textu jako neaktuální a na jeho místo dosazoval postoj disentu, nesouhlasu. To je v možnostech interpretace. Nové na dnešní situaci s logem ČT je to, že na denotativní vrstvu vizuálního (ani jiného) jazyka není vyvíjen žádný explicitní ideologický tlak a přesto dochází k
Logo jako znak vytváří smysl zvláštním způsobem. Je žánrem eliptickým a podobně jako báseň si nemůže dovolit vyjádřit všechny významy a navíc všechny vyjádřit explicitně. Musí vybírat, musí pracovat s náznakem, s kontextem, s vědomím souvislostí. Logo není román, logo je haiku. Výběr toho, co se do loga na denotativní i konotativní úrovni dostává - a také toho, co se do něj nedostává - potom odhaluje strategii jeho tvorby a také jeho ideologickou povahu.
Lidi jsou. A jací!
čtvrtek, srpna 09, 2012
Nesecvičená doxologie
Jak se mění trh? Co umí malá agentura a co velká? DOX se dlouhodobě potýká se svou profilací a byť je to v podstatě jediná instituce, která se v Holešovicích a přilehlém vesmíru dá nazvat galerií moderního umění, chce se "otvírat různorodosti". Spojení avizované debaty na "technické" téma velikosti agentur a positioningu galerie moderního umění nefunguje.
Mimořádný zájem publika (údajně kolem 150 platících účastníků) byl zřejmě vyvolán očekáváním jakéhosi battlu, kdy si zástupci reklamních Davidů a Goliášů přijdou dát vzájemně do držky. A byť Denisa Kasl-Kollmanová jako moderátorka večera dělala co umí, nestačilo to na rozptýlení rozpaků nad celým vyzněním debaty, ani na vyvolání žádné skutečné kontroverze. Pomiňme procedurální přešlapy v podobě pozdního začátku, "krátkého", asi 30 minutového úvodu Tomáše Pouchy, popletených jmen účastníků panelu a jejich agentur, nesmyslného rozsazení diskutujících do teamů "velkých" a "malých" (kdy se například zástupce Copy General ocitl vedle zástupců MARK/BBDO, Ogilvy nebo AMI). Co se opravdu nepovedlo bylo vytěžení panelu, který se v tomto složení neschází každý den, nepovedla se (zřejmě i z časových důvodů) interakce s publikem (Kdo byli ti lidi? Zadavatelé? Studenti? Kolemjdoucí? Ondřej Aust a kamarádi?), ani opravdový střet mezi skupinami agentur a například zadavateli.
Čekal jsem, že téma velikosti bude odrazovým můstkem k diskusi o současné podobě komunikační agentury, která by mohla mít budoucnost. Snad se cosi dělo po setkání v galerijní kavárně. Nebo?
sobota, srpna 04, 2012
Logika loga
Aktuální podoba Sirény v logu Starbucks. Název “Starbucks” i přídomek “coffee” zmizely z loga zřejmě z dobrých strategických důvodů.
“Za posledních čtyřicet let s námi Siréna prošla vším,” říká prostřednictvím firemní webové stránky k modernizaci loga Starbucks jeho CEO Howard Schultz. “Udělali jsme na ní malé, ale smysluplné změny - tak, aby se značka Starbucks i nadále hlásila ke své historii a současně si zachovala relevanci a vyváženost do budoucna.”
Ihned pro zveřejnění nového loga letos začátkem ledna se na webu Starbucks objevila celá řada rozporuplných reakcí. Zatímco některým věrným konzumentům této značkové kávy (kteří neváhají zaplatit za dlouhou jízdu taxíkem nebo se brodit ve sněhu ve svátečních polobotkách jen proto, aby získali svůj oblíbený kouřící kelímek) připadá změna nelogická, jiní ji s nadšením vítají. Jejich důvody jsou podobně mlhavé jako důvody Howarda Schultze.
Podobným směrem se vydala i Škoda Auto - její okřídlený šíp už není “uvězněn” černým pruhem s názvem automobilky.
Nová podoba loga Škoda Auto citlivě pracuje s faktorem kontinuity.
Prostřednictvím časopisu Škodovácký odborář se veřejenost dozvěděla, že podobu nového loga měl ambici “dolaďovat” dokonce i šéf koncernu Martin Winterkorn. Co způsobuje, že těžké váhy byznysu, zvyklé spíše na tabulky v excelu a výpisy akciových kurzů, se hrnou do grafických prací na svém logu?
Nová podoba značky Gap nevydržela ani týden. Není zcela jasné, co novým logem chtěl společnost Gap říci. Není pravdou, že logo je jen jakýsi ornament na štítku džín nebo trička. Je svým způsobem vlastnoručním podpisem korporace, jíž patří.
Módní značka Gap se v říjnu 2010 pokusila o významnou změnu svého loga (obrázek vlevo), kterou však po týdnu vzala zpět. Reakce zákazníků byly kategorické. Marka Hansen, šéfka severoamerického Gapu obhajovala v Huffington Post nové logo slovy, které - snad nechtěně - poodhalují anatomii takové změny a agendu, která s podobnou změnou souvisí:
“Chceme, aby si naši zákazníci všimli značky Gap a viděli, co dnes reprezentuje. Tento design jsme si vybrali proto, že je současnější a aktuálnější. Prostřednictvím modrého čtverce vzdává hold naši historii a při tom nás posouvá kupředu.”
U značky Gap touha zaujmout souvisí s faktem, že v říjnu 2010 měla na kontě třináctiprocentní meziroční pokles hodnoty svých akcií a dekádu propadů prodeje. Marka Hansen si nepovedenou změnou loga zatloukla pověstný poslední hřebíček do rakve - po 24 letech u Gapu končí.
Upozornit na sebe - to je první a základní funkce loga, kterou plnily už starověké značky (například na keramice) či středověké cechovní znaky a vývěsní štíty. Jejich rezidua můžeme ještě dnes - spolu s novými vrstvami obchodního označování - vidět v “inscenovaných” nákupních zónách historických měst.
Inscenované nákupní zóny historických měst nabízejí směs velmi archaických a na výsost současných přístupů k tvorbě značek.
Potíž je s tím, co logo reprezentuje. Co znamená modrý čtverec, který v nové variantě loga přestal plnit funkci pozadí a přesunul se do pozice jakéhosi horního indexu u nově pojatého nápisu Gap? A proč je nový design “současnější a aktuálnější”? Rovněž se můžeme ptát, jak mělo nové logo “posouvat Gap kupředu”.
Motivy pro změnu loga u Starbuck, Škody Auto a Gapu se mohou lišit. Avšak mechanismus vytváření významu prostřednictvím log je vždy stejný. Loga - podobně jako jiné znaky (například dopravní značky, písmena, varovná upozornění, gesta posunkové řeči, ale také výtvarná díla nebo básně) - předpokládají realitu, ke které odkazují. Okřídlený šíp škodovky si dokážeme spojit s pojmy rychlosti a svobody. Ve dvacátých letech, kdy logo Škodových závodů v Plzni vzniklo, existovala až dojemně přímočará interpretace jeho významu: “Na křídlech pokroku (křídlo), stále vpřed (šíp), s přesnými výrobky (otvor v hrotu šípu), v kruhu svých zákazníků (kruh kolem znaku).” (Zdroj zde.) Dnes představuje tento téměř figurální přístup k tvorbě log spíše výjimku. Daleko běžnější jsou loga, které na přímočarém odkazování a jednoznačných metaforách nestojí.
Logo společnosti Accenture
Přesto není možné u loga na proces odkazování a tvorby významu rezignovat - byť by šlo o význam velmi obecný a odkazování velmi zprostředkované. Jak mají zákazníci značky Gap - pokud jí nějací zbyli - či klienti poradenské firmy Accenture chápat loga těchto firem? Odpovědí může být, že moderní, neikonická, nefigurativní loga nemají být pochopena v původním smyslu tohoto slova. Mají spíše evokovat pocit a ukazovat jako šipka či orientační systém směrem, kde máme význam loga hledat. A tak Siréna v logu Starbucks sice neříká nic o kompetenci firmy, o její schopnosti dovážet, pražit a prodávat kávu, ale spolu s názvem Starbucks, odvozeným od jména námořníka z Melvillovy Bílé velryby, evokuje svůdnost a exotičnost kávy a smyslový požitek z její konzumace. Logo je tak bránou k firmení mytologii, k vyprávění, kterým Starbucks “svádí” zákazníky a láká je do tenat svých kaváren. Logo Starbucks je z hlediska typologie znaků znakem symbolickým - je spojeno s mnoha jinými symboly a významy a čerpá svůj význam právě z tohoto bohatého kulturního přediva. S logem Gap nebo Accenture je to komplikovanější - tmavě modrá barva pozadí jistě něco evokuje - harmonii, otevřené prostranství, ale také vážnost, systémovost, či barvu džínů - avšak toto odkazování se děje na mnoha úrovních současně. Deformované patkové písmo v názvu Gap nic přímo neříká - jeho konotace (vedlejší významy) a reference (odkazy) mu však dávají smysl, který naštvaným zákazníkům stojí za vášnivou obhajobu.
Logo Accenture při vytváření významu spoléhá na naši znakovou gramotnost. Jeho typografický minimalizmus vynikne pouze tehdy, pokud logo “čte” člověk pozdně moderní doby zvyklý na jistý typografický úzus, vzdělaný a současně přesycený možnostmi současné zobrazovací techniky. Význam se zde vytváří jemnou hrou jazykových a kulturních odkazů: mínuskami v celém názvu místo obvyklé verzálky na začátku názvu, tvarem a umístěním typografického znaku důrazu - šipky, volbou písma. Pro korporátní PR specialisty samozřejmě vždy bude existovat plakátové vysvětlení: Accenture je složeninou slov accent (důraz) a future (budoucnost) a typografická značka důrazu, která ukazuje zleva doprava zesiluje význam směrování do budoucnosti. Accenture je tak firmou, která hledí do budoucnosti. I bez tohoto vysvětlení však logo dokáže existovat a působit ve složité choreografii znaků a značek.
Změna loga není - oproti populárnímu názoru - obvykle nesena libovůlí generálních ředitelů či sebestředných a pološílených art directorů. Nejde většinou o to “udělat to trochu víc zelené” či “malinko víc sexy”. Evoluční či revoluční redesign loga obvykle souvisí se změnami, které v organizaci probíhají: ať jde o posun v kompetencích firmy, o snahu o zvýšení vnímané kvality výrobků či služeb, o skokové změny v konkurenčním poli nebo o strategii pronikání do nových tržních segmentů či oslovování nových typů zákazníků. I slavné průšvihy v této oblasti - jako například zmiňovaný Gap nebo britská Royal Mail se svým neúspěšným pokusem o rebranding v březnu 2001 - jsou většinou vedeny solidní strategickou úvahou.
Tradiční značka Royal Mail se pokusila o změnu v březnu 2001. Nová identita vydržela nápor oprávněné kritiky pouze několik měsíců. Značka má nesmírně mnoho kulturních, ekonomických, organizačních a komunikačních souvislotí. Jejich nerespeketování zaručuje neúspěch jakémukoliv projektu rebrandingu.
Aby bylo možné takovou strategickou úvahu úspěšně transformovat do nového či změněného loga, musí být podpořena velmi dobrým přehledem a erudicí ve znakových systémech a kódech (sémiotice), v psychologii spotřebitele, v kulturní antropologii a komunikační teorii a praxi. Široce rozšířený místní nešvar v podobě tvorby log korporátními výbory či dokonce celopodnikovým tvůrčím plebiscitem je výrazem neprofesionality - podobně jako by jím byl nedostatek ekonomického, manažerského či technického vzdělání u ředitele výrobního podniku. Špatné výsledky současných studentů základních a středních škol v disciplínách jakými je například kritické čtení žel neskýtají příliš velkou naději, že příští generace českých manažerů bude znakově gramotnější.
Technicky vzato je tvorba, redesign či úprava loga výtvarnou disciplínou. Z manažerského hlediska se však nejedná o nic menšího, než je změna či aktualizace kmenového totemu, podnikové mandaly.
Logo, které se proslavilo zejména v provedení Paula Randa z roku 1961. Z její současné verze byl odstraněn výrazný prvek balíčku provázaného provazem. Celých 42 let se v UPS s touto reprezentací nemohli smířit - zejména proto, že balíky provázané provazem byly noční můrou automatických třídících linek UPS. Dnešní
Za logem předpokládáme firemní “věrouku” - jinak je logo ornamentem na vizitce. Ani to však není ojedinělé. V nejhorším případě se logo stane nejen bezvýznamným a přehlédnutelným, ale šíří do světa toxickou komunikaci, komunikační balast.
Poslední redesign loga Pepsi, který se setkává s rozporuplnými reakcemi. Pepsi - například na rozdíl od svého úhlavního rivala Coca-Coly - pracuje s dramatickými proměnami své viuální identity. Lze to chápat jako nedostatek strategické orientace, ale stejně tak i jako výraz otevřeného přístupu ke světu a neustálého hledání a hledání se.
V tomto smyslu začíná být rozhodování o designu firemního loga a firemního vizuálního stylu v podstatě rozhodováním environmentálním: podobně jako CO2, prachové částice či těžké kovy ve vodě, je i nesmyslná vizuální komunikace zátěží pro životní prostředí, jehož součástí jste stejně tak vy nebo já a náš všednodenní svět, jako amazonské pralesy. Znečišťování veřejného komunikačního prostoru dostoupilo hranice, kdy design stojí zejména před otázkou, zda vůbec něco říkat, vyjadřovat, designovat - spíše než zůstat mlčet. Toto je legitimní otázka a designér, který tuto alternativu nepřipouští je v pozici hudebního skladatele, který upírá tichu právo na život a na existenci uvnitř hudebního díla.
Loga jsou poplatná módě - stejně jako jakýkoliv jiný žánr vizuální kultury.
1. Asta form, Sheriff Studio 2. Go Welsh, Penn State Architecture 3. Effusion Creative Solutions, musicplace.com 4. Liska + Associates Communication Design, Becker and Becker
A podobně jako v módě, se i v designu firemních identit odráží duch doby. Podle Arie de Geuse, autora knihy The Living Company (2002, Harvard Business Press), je průměrný “věk dožití” velké korporace ze seznamu Fortune 500 40 až 50 let. Celá třetina firem z tohoto seznamu z roku 1971 byla v roce 1983 po korporátní smrti - sloučením, zánikem, či rozdělením na menší části. Dnes jsou dlouhověké firmy snad ještě větší výjimkou než v roce 1983. Pokud je logo součástí tváře korporace, vytváří se tedy spíše s vědomím její relativní efemérnosti než s ambicí přetrvat několik generací. S logy zcela nadčasové kvality - jakými jsou například logo státu New York Miltona Glasera či logo IBM Paula Randa - se setkáváme dnes jen zřídka.
Logo IBM, Paul Rand, 1962
Proměny standardu “dobrého loga” souvisí s celou řadou faktorů: úrovní zobrazovací techniky, mediálním kontextem, ve kterém se logo objevuje, komunikační strategií firmy apod. Ať už jde o ztvárnění loga čistě typografické, ikonické či “příběhové”, mělo by však platit, že inteligentně pracuje s tvarem, barvou a pozadím. Jeho čitelnost je další ze základních podmínek: nemusí být nutně jednoduché, ale nemělo by příjemci bránit v jeho rozeznání a dekódování.
Logo Olympijských her v Londýně v roce 2012. Wolff Olins, 2007.
Celý proces tvorby loga se podařilo shrnout do tří slov Kenovi Carbonemu, spoluzakladateli agentury Carbone Smolan:
Sjednotit - Zjednodušit - Šířit
Sjednocením se zde spíše než prosazování a zavedení uniformity rozumí dosažení shody na úrovni top managementu o smyslu a směřování firmy, o jejím účelu. Pokud je firma rozervána protichůdnými plány a ambicemi, nefunkční interní komunikací, pokud trpí dlouhodobým organizačním vyhořením a zničující skepsí, nelze se spoléhat na to, že její “nové sexy logo” vše vyřeší.
Zjednodušování je složité. Je to proces. Zjednodušování v případě hledání vizuální tváře firmy, jejího loga, se neprovádí kategorickými rozhodnutími generálního ředitele pronášenými zvýšeným hlasem před zamlklým shromážděním představenstva. Jde o proces systematického hledání jednoduché formy pro často složitý obsah.
Příliš mnoho smysluplných iniciativ změny loga končí v ilegalitě nebo přinejmenším živoří na okraji komunikačního zájmu. Značka je pro každou firmu první reklama a logo je nejviditelnějším výrazem značky. Komunikace v souvislosti s významem značky dává spotřebiteli větší prostor; předpokládá jeho inteligenci, schopnost orientovat se ve znakových systémech a na současném gigantickém trhu významů. Pokud reklama je cosi jako vykřikování na dálku , potom branding - jak se práci se značkou říká v angličtině (a čeština žel nemá pro toto slovo zcela vyhovující ekvivalent) - lze přirovnat k intimnímu šeptání. Je jasné, že přes megafon nelze sdělovat žádné hluboké myšlenky, zatímco v bezprostředním lidském kontaktu se šeptem říká to, co je podstatné.
Původní skica Miltona Glasera k logu New Yorku.
Evoluční strategie změny loga u Coca-Coly ostře kontrastuje s proteovskou tváří jejího hlavního konkurenta - Pepsi.
Podobně jako paleolitické kresby z jeskyně Altamira budou možná současná loga představovat pro příští generace lidí studijní materiál o naší vizuální kultuře. Možná budou na jejich základě usuzovat na rozhodnost tehdejší civilizace, na její schopnost vyjádřit se vizuální zkratkou a současně odkazovat na hisorické souvislosti tehdejší civilizace. To vše vyčtou z loga firmy Nike a jejího sloganu Just Do It, který za několik tisíc let možná objeví archeolog v ruinách jakési pradávné městské aglomerace na ostrově Manhattanu.
Psáno pro přílohu Víkend HN,
pátek, srpna 03, 2012
Honzové, knížata a blázni. O značkách prezidentských kandidátů.
Z hlediska viditelnosti, která je startovací čárou přemýšlení o jakékoliv značce,
Like no other. Ale jděte ;)
Už to prasklo. Nový mem, se kterým bude pracovat český cestovní ruch v dalších letech je na světě. Objednal a koupil si ho CzechTourism (to je ta státní agentura, o které například exotická Strana svobodných občanů prohlašuje, že je třeba ji zrušit) Já jsem byl členem skupiny, která připravovala zadání. Spoiler na začátek: logo i jeho aplikace budou fungovat; myslím, že v CzT se rozhodli dobře. Projevili obrovskou dávku odvahy. Tleskám vestoje!
Řešení studia Marvil je podle mě zajímavé z několika hledisek:
Polemizuje s maximou originality, výlučnosti a "autorství" loga destinační značky. Tyto pojmy jsou samozřejmě od začátku problematické: značku místa nevytváří designér - místo (a nakonec žádná značka) nečeká na finální múzicky inspirovaný dotek.
Jeden z požadavků výběrového řízení byl, aby se studio pokusilo pracovat i s jednoslovným názvem Česka. Existuje u nás jeden proud debaty o destinační značce, který tvrdí, že hlavním problémem je neexistence oficiálního jednoslovného názvu naší země. Poté, co nás opustilo Československo, které jsme nosili v srdci (Češi možná trochu z jiného důvodu a s jinými pocity než Slováci), Česko jaksi stále není námi všemi adoptované. Zejména Jirka Mikeš říkává - zaveďme Česko (Czechia) a bude po problému. Studio Marvil na to šlo přesně opačně. Náš nemotorný název Česká republika (někteří anglicky mluvící polovzdělanci prý dokonce používají zkratku Czechrep! Tfuj!), národní "adjektivum" (jméno přídavné, nikoliv podstatné!) doplněné o zbytečný politologicko-právní doplněk "republika" proměnili na vpravdě post-whatever významovou melange. A ta "republika" v názvu si nic jiného ani nezaslouží. Aspoň poslouží!
Řešení bude fungovat hned - a potom umře. Nepřišlo mi nikdy na místě spojovat otázku služebního, "modrákového" loga či vizuálního stylu (má především odvádět tvrdou práci s přiváděním turistů, s dostáváním Česka na mentální mapu těch, kteří o něm třeba ještě vůbec nikdy neslyšeli) s otázkami národního dušezpytu, s problémem hledání národní identity, velkého národního příběhu. A třeba žádný není.
Logo se hned stalo předmětem lidové tvořivosti - hned bylo třeba jej ohnout, přestavět, přizpůsobit, vylepšit. Hned je třeba kutit. To je zdravý symptom, příslib, že Republike bude skutečně naše.
středa, dubna 25, 2012
Je možná značka v politice?
úterý, dubna 24, 2012
Logo jako kritika
NOVÉ LOGO ČESKÉ TELEVIZE JE IRONICKOU POZNÁMKOU STUDIA NAJBRT K SOUČASNÝM MOŽNOSTEM VYTVÁŘET PRO ČESKOU SPOLEČNOST SMYSLUPLNÉ VIZUÁLNÍ ZNAKY.
To logo je karikatura. Je ironií, reagující na zadání "zachovat kontinuitu a současně modernizovat". Tato omšelá mantra dostává ve vztahu k nejdůležitější veřejnoprávní instituci v Česku nový význam: kombinace kontinuity a modernizace produkuje výsměch. Logo se vysmívá lpění na doslovnosti - odmítá citovat ikonická písmena Č a T. Jeho čitelnost údajně nebyla na pořadu dne. Vysmívá se kritériu původnosti - co na tom, že připomíná logo Českých drah z dílny stejného studia nebo loga jiných firem. Vysmívá se konceptu modernosti - který velí efektivitu a úspornost a současně technologický nátěr (zde v podobě nesmyslného a levného 3D efektu). Ideální by bylo, kdyby Studio Najbrt svým grafickým vtipem nastartovalo důležitou debatu o vkusu, veřejnoprávnosti a odpovědnosti současných elit za tvorbu znaků. Ten vtip se vážně povedl!
středa, března 21, 2012
Task force to give city a 'brand identity' - JSOnline
Task force to give city a 'brand identity'
By Tom Daykin of the Journal SentinelFeb. 1, 2010
It's not that Milwaukee has a bad image among outsiders, says Ald. Terry Witkowski.
The problem is that Milwaukee has no image, and that's why a task force is needed to recommend development of a "brand identity" for the area, Witkowski said Monday.
"If you're trying to lure conventions here, if you're trying to lure businesses here, I guess people need to know what the 'here' is," Witkowski told members of the Common Council's Community and Economic Development Committee.
The committee unanimously approved a resolution, sponsored mainly by Witkowski, to create the task force.
It would include representatives from Visit Milwaukee, which markets the area to convention planners and tourists; the Milwaukee 7 regional economic development group; the Milwaukee Metropolitan Association of Commerce; and other business and government groups. The task force would devise a brand image for the Milwaukee area, figure out which agency would be responsible for promoting that image and recommend ways to fund the effort.
One of the biggest problems is that people who aren't familiar with the Midwest sometimes don't even know where Milwaukee is, said Witkowski. He says the city is sometimes confused with Minneapolis.
A 2008 national survey, conducted by Milwaukee 7, included responses from 37 businesses that said they didn't have enough knowledge of the Milwaukee region to offer an opinion about it.
The resolution was supported by David Fantle, Visit Milwaukee vice president of public relations. He said the task force would "get everyone to the table" to create a unified message.
-->
© 2012, Journal Sentinel Inc. All rights reserved.
pondělí, února 06, 2012
Ztrácet Respekt
Přesně to se teď děje mezi mnou a časopisem, který čtu už roky a považoval jsem jej za benchmark inteligentní žurnalistiky. V dnešním čísle je článek Marka Švehly Nečasův odklon, a ten moje přesvědčení z gruntu nahlodal. Už delší dobu jsem neměl dobrý pocit z unisona, kterým zněly politické a ekonomické komentáře Respektu. Některá témata byla soustavně "svícená" z jediné perspektivy, jiná byla jakoby zapovězená. I některá jména se v Respektu v poslední době objevují jen s jakými epitety konstans. Mám pocit, že například kritika současného integračního sprintu EU - byť z lehce konzervativních pozic - je v Respektu prakticky nemyslitelná. Zmiňovaný Švehlův článek tento můj pocit potvrzuje. Švehla hájí současnou evropskou dohodu o rozpočtové kázni jako něco, co "pomůže Evropě jako celku, a tudíž i všem, kteří z dobré kondice evropské ekonomiky profitují." Nečase na druhé straně nálepkuje jako někoho, jehož "ideologií motivovaný odklon Česka od hlavního evropského proudu je přitom tak riskantní, že je třeba jej zastavit."
Tomuto orchestrálnímu tutti sekunduje i sloupek Jana Macháčka, kde autor pro změnu premiéra nazývá "popleteným Nečasem" a nachází díru v jednom výroku z posledního Nečasova interview v LN. Macháčkovy ekonomické vhledy přitom samy často působí popleteně a pro čtenáře, kteří pravidelně sledují i skutečný ekonomický tisk (jako např. The Economist, WSJ, FT, ale také NYT) i povrchně.
Napadá mě, že příští číslo Respektu začnu číst až někde od rubriky Společnost nebo dokonce Kultura. Jinak o mě vážně přijdou.
úterý, ledna 10, 2012
Brand manažer dneška
úterý, prosince 13, 2011
Kávu? Kalašnikov? Nebo snad krupobití?
V tomto panickém módu se trh nachází už nějakou dobu. Je to jako kdybych poptával architektonické řešení u architekta a dále u kominíka, úklidové firmy a také u firmy specializované na garážová vrata. Kdoví, jak se to s těmi domy dnes vlastně má, že. Úsměvné? Nikoliv. Tento panický mód není "znamením doby", v níž už nic neplatí, nenosí se velká vyprávění a vůbec je ohlašován konec ledasčeho. Je - v tom lepším případě - výrazem nerozhodnosti, v tom horším manažerské neprofesionality, nekompetentnosti a nepřipravenosti. Baumanovský stesk po světě, který odchází, ono lání nad tekutou modernitou, jakoby zbavovalo povinnosti přemýšlet v souvislostech, pracovat s modely, mít představu o světě, který chceme vytvořit, jehož chceme být součástí. "Konec časů" ospravedlňuje manažery, zmatené jak berušky, kteří létají z kytičky na kytičku a v tomto pilném sosání a opilování spatřují "otevřenost", "management 2.0", "participativní řízení". Kde se takto prožívaný postoj vzal? Kde jsou jeho kořeny a co jej vysvětluje?
V oblasti společenských věd (na jejichž pomezí se management a řízení značky pohybuje) je "výkladová krize" patrná: co začalo Lyotardovou La condition postmoderne, je dnes spíše nepřesvědčivým tažením filosofie radikální plurality.
pondělí, října 24, 2011
sobota, října 22, 2011
Lucka ve vesmíru!
K Thijsovi a Natalii se brzy přidá český školák či školačka, jejichž jméno bude obíhat kolem země na jedné z družic navigačního systému Galileo. Věcem dáváme jména dětí, abychom zabydleli vesmír. Svět už - volně podle Bubera - nemůže být nazýván domovem, a tak se vydáváme hledat nové místo. I prostřednictvím pojmenování.
O vítězném školákovi či školačce nebude známo víc, než jeho či její jméno. Vojta nebo Kuba, snad Eliška nebo Lucka. V chladném vesmíru.
čtvrtek, října 20, 2011
Rebranding jako simulace významu
Česká pojišťovna logo packshot from Lumír Kajnar on Vimeo.
"Změna České pojišťovny byla nezbytná. Trh se neustále vyvíjí, rostou očekávání klientů i tlak konkurence. Jde o proces, který potrvá ještě dalších 12 až 18 měsíců. Jsme připraveni do roku 2013 investovat do změn v ČP více než jednu miliardu korun. Naším cílem je, abychom během následujících let stabilizovali podíl na trhu a začali opět růst směrem k 30procentnímu tržnímu podílu," sdělil novinářům generální ředitel České pojišťovny Pavel Řehák 6. října při představení nového vizuálního stylu Pojišťovny.
Předně, evoluční změna loga ČP od Lumíra Kajnara je povedená. Shoduje se na tom odborná veřejnost a myslím, že se v tomto duchu přidá i ta neodborná. Logo je v novém pojetí kultivované a svojí modernizací dává paradoxně vyniknout tradičnímu a solidnímu pojetí označení. Také volba písma, které grafický symbol doplňuje je velmi šťastná a konzekventní (autor písma: Tomáš Brousil). Pojišťovna těmito signály odkazuje ke své 185-leté historii a k její citlivé interpretaci pro současnost.
Změna ČP je však nezbytná z jiných než estetických důvodů: její podíl na trhu dlouhodobě klesá. Byť se Pojišťovna na svých stránkách chlubí, že je spolu se Škodou Auto a Nokií (sic!) jedinou “olympijskou značkou” na českém trhu, ve skutečnosti bychom ji mohli přiřknout spíše statut pohasínající hvězdy. Něco jako Liz Taylorová nebo Alexander Dubček: všichni by si na ně vzpoměli, ale nemají pro takové vzpomínání vlastně důvod. Takové značky postrádají relevanci.
Pojišťovna v této situaci připraví soubor opatření, vyčlení na ně miliardu. Součástí strategie změny bude i nový vzhled poboček, komunikační kampaň, rozvoj obchodní sítě a další obvyklí podezřelí. A zde se dostávám k meritu věci: Rebranding je cvičení v transformaci - a to v transformaci významu. Česky řečeno jde o přeznačkování či přeznakování (fuj!). Ne snad, že by se projekty rebrandingu této technické definice přísně držely. Spíše naopak. Chudák rebranding je často používán jako hůl na celou plejádu psů, jež je třeba zbít. Jemná práce s významem se tak často ztrácí v řinčení zbraní korporátního tažení. Současné přezna(č)kování České pojišťovny je také takovou popelkou a podle mě promarněnou šancí, jak transformovat bohaté významové podloží značky do relevantní a moderní konverzace s trhem.
Pojištění jako kategorie finančních služeb dnes prochází zásadní a hlubokou proměnou. Nejen na technické úrovni, ale také na úrovni spotřebitelského vnímání. Musí se - podobně jako například retailové bankovnictví - vyrovnat se zásadními tektonickými posuny v chování západního homo consumens, potřebuje nově definovat svoji kompetenci a svoje místo ve spotřebním koši. Při tomto překladu do “modernštiny” se současně potřebuje vyhnout nesmyslné soutěži o to, kdo bude nejvíc “cool”. Nevím, jak to vidíte vy, ale mě současná fascinace bank a dalších finančních institucí italským designem a všeobecnou “ajpedizací” všeho nechává chladným. Změna loga České pojišťovny, typografický odkaz na inteligentní práci s tradicí a konzervativními hodnotami je příslibem, který všechny ostatní složky komunikace ČP (tedy ty, které jsme měli doposud šanci vidět a slyšet) spolehlivě zklamou.
Ve zprávách o rebrandingu ČP také čteme: “Nový slogan vyjadřuje základní princip pojišťovnictví, tedy pomoc druhému.” Navzdory výhradám, které jsem v souvislosti s novým sloganem zaznamenal, jej považuji za významově správný. Pokud proměna loga a typografické tváře ČP odkazuje k jejím kořenům, potom je správné pokusit se rovněž v marketingové komunikaci o návrat k fundamentu. Můžeme polemizovat o rytmické struktuře sloganu - je spíše než pro běžné užívání navržen pro kantilénové refrény Simonové a Chladila - ale pomoc je v něm jistě obsažena. Stejně tak perspektiva napředování, otevřené cesty a naděje. Všechno komodity, kterých se bude v bezprostřední budoucnosti zřejmě zoufale nedostávat. Ovšem tady pozitiva končí.
V souvisejícím televizním spotu nás Duffy prosí o slitování (“You got me begging you for mercy / Why won’t you release me?”) zatímco (zřejmě) pracovníci České pojišťovny jako jakési klony Laurela a Hardyho se nechávají přejet autem, podpírají patro baráku, či dokonce svým tělem improvizují dojezdové rezervní kolo automobilu. Tento doslovní vizuální rým na nový slogan Pojišťovny je konečným a nesporným důkazem toho, že význam hraje v rebrandingu ČP druhé housle. Veřejnost nejspíš nové logo a Brousilovu typografii ani nezaznamená (i když jí bude při pohledu na nový hlavičkový papír Pojišťovny či štít pobočky tak nějak lépe na srdci). Přenést subtilní významový posun loga do daleko viditelnějšího a hlasitějšího prostředí reklamy - to je úkol pro komunikační profesionály z agentur. Ti se tohoto úkolu zhostili s ledabylostí jim vlastní a z rebrandingu zbyl pekšot!
Rebranding České pojišťovny je ve výsledku dalším příspěvkem ke zvyšování úrovně toxicity české marketingové komunikace. Je příznakem hluboké korporátní neurózy. Firmy jsou zaplaveny daty, ale přestávají rozumět trhu. Spotřebitel mluví hlasitěji než kdy předtím prostřednictvím celé řady médií - ale firmy přestávají poslouchat. Lidé se pracně pídí po významu a marketingová komunikace produkuje ornamenty. Mluví se o zaměření na zákazníka a značky se propadají do korporátní samomluvy. Marketingoví manažeři vidí zmateného a úzkostného spotřebitele a vykládají si to jako jeho volání po větší dávce mediálních sedativ.
Značka by měla být znakem pro strategii firmy, pro její směřování, její hodnoty. Měla by být odpovědí na tři základní otázky: CO děláte, JAK to děláte a v neposlední řadě PROČ to děláte. Takto pojatou značku samozřejmě nelze redukovat na logo či slogan. To jsou pouze signifikanty, “nosiče”, média významu. Značka a její obsah jsou životně závislé na procesu produkce významu. Jeho součástí je marketingová komunikace i designový jazyk poboček, tisková zpráva, kravata obchodního zástupce, stejně jako chytlavý popěvek v televizním spotu. Zásadní “restart” značky České pojišťovny by měl uvést všechny tyto součásti do souladu. Místo toho zde máme další karnevalové číslo. Zbývá jen doufat, že veřejnost přijme tuto změnu méně kriticky, než autor tohoto komentáře. Třeba si spolu s Duffy zanotuje: “I don’t know what you do but you do it well / I’m under your spell.”
V souvislosti s tématem rebrandingu stojí za zmínku ještě další projekt z poslední doby. Český statistický úřad (ČSÚ) mění od nového roku své logo a celou vizuální identitu. Tu pro nejvýznamnějšího zpracovatele statistických dat v České republice navrhlo grafické studio Toman Graphic Design. Jak dále uvádí Design Portál, nový logotyp vychází ze samotné činnosti Českého statistického úřadu. "Statistika odráží realitu a pomáhá skládat ucelený a čitelný obraz její mnohovrstevnatosti. I proto jsme v našem návrhu využili symbol grafu, který přesně zrcadlí obrazec názvu," představil nový znak jeho tvůrce Jiří Toman. Grafické ztvárnění, typografické řešení i celkový vizuální styl nové tváře ČSÚ jsou pro mě příkladem další skvěle odvedené a důsledné výtvarné práce. Tuto řemeslnou, konceptuální a formální důslednost, s níž se setkáváme například i u špičkových českých architektů a designérů, bychom měli v daleko větší míře přenášet i do praxe všednodenní marketingové komunikace. Měli bychom v marketingu poctivěji promýšlet souvislosti mezi realitou trhu a “skládáním uceleného a čitelného obrazu jeho mnohovrstevnatosti”. Jinak se dožijeme toho, že reklamní kampaň, která bude novou podobu značky ČSÚ představovat, bude mít podobu zpívané grotesky: třeba klipu od skupiny Nightwork, který bude remakem tradičního hitu “Statistika nuda je”.
Psáno pro MaM, říjen 2011
středa, září 01, 2010
Pomsta jazykových víl
A portrait of a fairy, by Sophie Gengembre Anderson (1869). Jazykové víly jsou velmi skromné. Materiálně si nenárokují téměř nic. Hlavu...
-
Je víkend a atmosféru usebrání podporuje mimo jiné to, že Slunce koncem roku dokončilo další jedenáctiletý cyklus svého magnetického přepó...
-
A portrait of a fairy, by Sophie Gengembre Anderson (1869). Jazykové víly jsou velmi skromné. Materiálně si nenárokují téměř nic. Hlavu...
-
Metafora a metonymie , tyto dva hojně používané jazykové tropy, jsou blízké sestry. Zatímco metafora je přenesením významu jednoho slova...


